02/11

V pondělí se sadaří,

v úterý zas včelaří,

jen v tom našem malým bytě

se mi to moc nedaří.

 Našly jsme v kanceláři po bývalé kolegyni Lunární kalendář. Teda, ona se prej podle něj řídila. Tak moc jí pomáhal k cestě za správným a vyrovnaným životem, až nám ho, asi po dosažení nejvíc největší rovnováhy, v červenci nechala v šuplíku. Asi, ať konečně taky víme, jak se svými tristními životy naložit a vypracovat se k totální seberealizaci. Hrdě jsem ho vyměnila za kalendář od Ládi Hrušky ( zrovna, když byla na programu týdne dekorace z chleba a použitých PET flašek) a těšila se na tu velkou životní změnu. Dokonce jsem si řekla, že se do toho vrhnu fakt po hlavě, protože už naši předkové a jejich předkové se řídili hvězdama a Měsícem a neslo to svý ovoce, takže nebyli zase úplně blbí. A navíc, ta kolegyně se hodila do latě už v prvním pololetí, a to už musí něco znamenat.

Lunární kalendář mi radil kopat studnu a hledat pramen. Což o pramen, máme v bytě celkem čtyři kohoutky, a pod barákem knajpu. Ale s tou studnou jsem si nevěděla moc rady. Navíc, od shlídnutí Kruhu mám o studnách svoje mínění a v bytě ji fakt nechci. A taky je ideální čas na stará i nová setkání. Tak jsem se koukla na znamení svých kolegyň. Milča měla ten den betonovat. Moc se na to s tím pilníkem na nehty v ruce netvářila. Tak jsem jí vysvětlila, že beton je i Becherovka s tonikem a že to asi prostě nemáme brát tak doslovně. To už znělo líp, ale gin je gin.

Blíženci se měli věnovat meditaci a kozoroh by se měl uklidnit hlubokým dechovým cvičením. Říkala jsem o tom kámošovi. Je sice Kozoroh jen příjmením, ale říkal, že to dodrží a večer si dá do plic pořádnej joint a jestli se to taky počítá? Já musela pro změnu ke své praktické doktorce. Byla jsem tam tento měsíc už třikrát, takže to považuju za stará setkání.

Čekárna byla plná důchodců, což jsem považovala za nová setkání. Jeden pán seděl nervózně ve startovní pozici a vehementně si vydobýval pole position, přičemž měl rozšafně a strategicky rozhozený berle, připraven v jakoukoliv nanosekundu vystřelit rychlostí světla do ordinace a zajistit si tak tu nejlepší a nejvychlazenější dávku své vakcíny proti chřipce. Neustále se vyptával, kdo přišel poslední a ještě neustáleji mu zvonil telefon. Proklínám jeho vnuky, kteří mu bůhví proč naladili cimbálku jako vyzváněcí melodii.

Když vyběhla sestra a jinej pacient se dral do ordinace, děda byl zralej na svůj osmej bypass. Chtěla jsem se zeptat, co je za znamení a jestli by neměl dneska třeba meditovat, ale nakonec ho uklidnila sestřička s tím, že nejdřív jdou na řadu třetí dávky na Covid a až pak bude aktuální chřipka. O to bude chřipečka vychlazenější, dědo. Kam se hrabe gin s tonikem!

Další paní se dožadovala certifikátu. Sestra si nevěděla rady. Jemně jsem jí naznačila, že certifikáty se budou rozdávat hromadně při desáté dávce. Třeba ta společnost na výrobu vakcín dodá i krásný modrý šanon jako dárek. Po této poznámce jsem se přesvědčila, že bych měla příště spíš já místo mluvení zhluboka dýchat a polovina čekárny zase meditovat.

A pak mi to došlo! Je to o ascendentu! No a podle svýho ascendentu bych tento týden měla...moment...natřít vápnem stromy ve své zahradě. Dobře, zítra vytahuju z koše Láďu Hrušku a nalívám si gin s tonikem. Nemáte doma starej chleba a pár PET lahví?