03/07

Jak mám asi poznat,

esi to byl ofsajd.

A na Tour de France esi

mají puntíkovaný dresy.

Trvalo mi třicet let života, abych pochopila, že nechápu většinu sportů. A stačilo málo. Zaregistrovat se v sázkové kanceláři, abych si vsadila na pár zápasů při MS v hokeji. Promiň, mami. Vím, že mi odmala říkáš, abych si se svým smyslem pro smůlu v jakýmkoliv oboru, proboha, nevsázela. Ale já musela. Člověk chce mít občas pocit, že mu patří svět.

Ten pocit jsem měla přesně tři hodiny, kdy jsem si v zápase Česko-Švédsko vsadila na Švédy. Sorry hoši, jak se jedná o prachy, jde i národní hrdost do háje. A letos hrajete fakt prd. Chlapci měli evidentně svůj den. A tak jsem prohrála svýho prvního vsazenýho bura. To mám za to, že jsem zaprodala národní hrdost.

 
Tou to ale evidentně nebylo. Příštích pět zápasů v mé aplikaci svítilo červeně a mě napadlo, že je potřeba změnit taktiku a zkusit z toho něco vytěžit. Vsadila jsem si dvacku, že bude Zeman i na podzim prezidentem. Na druhej den vyšel článek o tom, že senát zpochybňuje Zemanovu příčetnost. Začala jsem se sama sebe bát.

Když hokej skončil a kauza s Milošem se nikam nehnula, bylo potřeba nějak naložit se zbytkem peněz v aplikaci. Vrhla jsem se do nebezpečných vod fotbalu a cyklistiky. Fotbal je divnej sport. Má striktně danej čas, kterej se pak pořád nastavuje a tak vlastně nikdy nevíte, kdy to utrpení na zeleným pozadí skončí. Martin mi vysvětlil, že se nastavuje proto, že ho nestopnou během faulů a podobných incidentů, kdy se jeden hráč letmo dotkne druhýho, načež ten druhej spadne na zem, udělá tři dramatický parakotouly, osmkrát se přetočí napravo, čtyřikrát nalevo, nezapomene se chytit za hlavu a s orgasmickým výrazem simuluje posmrtné křeče, aby se vzápětí zvednul z trávníku a hrál dál, jakože nic se nestalo. Ovšem, co je šokující, fotbal se nehraje ve třetinách. Jak mám jako vydržet celej poločas bez pauzy na čůrání?

 
Ještě mnohem děsivější je však cyklistika. V aplikaci jsem našla docela zajímavý kurzy na Tour de France. Mohla jsem si třeba vsadit na to, kdo bude mít puntíky na trikotu. Jak mám jako vědět, jaký trička si s sebou ti cyklisti vzali? Tohle už přece přesahuje všechny sportovní i módní meze. Já se třeba oblíkám podle nálady. Možná proto chodím posledních deset let v černé. Jednoduchý jak facka. A na to se vsadit nedá! Chyba!

 
Ale zkusila jsem to a vsadila si na nějakýho Slovince. Chraň ho Bůh, jestli si puntíkatý triko nevzal. Mám chuť mu ho poslat, abych aspoň jednou v životě něco vyhrála a mohla své mámě vytřít zrak. Stejně mě trápí dál velká spousta otázek. Nebolí ty cyklisty zadek? Proč se rvou o žlutý tričko, proč si ho prostě nekoupí? A může mi už někdo, zatraceně, vysvětlit, co je to ten ofsajd?

Beztak žlutý trička lákají hmyz. Černá je lepší!