14/02

Na lekci se protáhnu

povolím si pásek

z váhy baterky vytáhnu

tlustá mám míň vrásek

Půlka února. Nejznámější marketingovej svátek rozbíjející okurkovou sezonu mezi Vánoci a MDŽ jede na plný pecky. Kdyby byli všichni jako já, květinářky nemají co žrát. Reklamy na Valentýna nám pomalu přebily reklamy na suchej únor. Prvních čtrnáct dnů se prostě nechlastalo, ale už to lidi evidentně přestali dávat, tak se pro jistotu zbytky levnýho šampáňa, co zbyly z Vánoc, hodily na palety doprostřed uliček v Tescu a přihodilo se pár srdíček. Vlastně se přihodilo hodně srdíček. Jsou všude. V obchodech, v televizi, na sociálních sítích, dokonce i ta pizzerie za naším barákem začala péct pizzu ve tvaru srdce. Zajímavý, že na Den rakoviny prostaty tematická pizza není. A přitom je Mevember taky šlágr...a má smysl.

Já jdu klasicky proti proudu. Únor se pro mě stal měsícem dřiny v posilovně. Přišlo to tak nějak očekávaně- šla jsem do sprchy okolo zrcadla. Zrcadla jsou mor. Všimli jste si toho, že ve zkušebních kabinkách obchodů jste v zrcadle tlustější, bledší a flekatější? Jedna kamarádka si šla koupit džíny. Strávila ve zkušební kabince asi půl hodiny. Džíny si nekoupila, ale prý si v tom světle dokonale vyčistila obličej. Stejně ani moc džíny nenosí. Jen tak nějak cítila, že by je měla mít, protože je mají ostatní ženský jako samozřejmou součást šatníku.

Je zvláštní, jak my, ženy, děláme některý věci zase jenom kvůli ostatním ženám. Jednoduše proto, že průměrnej hetro chlap si toho nevšimne. Tak schválně, ocení váš partner, že máte sukni od Diora a kabelku od Valentina, nebo prostě jen vidí sukni, co není mini, ale mohla být a nějakou kabelku barvy, kterou si už stoprocentně nepamatuje? Nebo že jste odstín lodiček přesně trefily s náramkem a páskem a že vás to stálo čtyři hodiny lítání po Olympii, následný nákup přes internet a nervy, jestli to bude mít stejnej odstín jako na té fotce, až to přijde domů?

Ale k vážnosti tématu a zrádnosti zrcadel. Já nemám špatnou postavu. Teda za předpokladu, že bych žila v době baroka. Mám postavu typické slovanské selky, u níž se předpokládá vysoká porodnost. Moderně se tomu říká "postava hrušky", já bych to nazvala postavou flašky od CocaColy. Colu moc nemusím, tak jsem se postavila na váhu a tam teprve začal ten okamžik kruté pravdy. A ne, nepomůže, že tu váhu postavíte na jinej druh dlažby, na plovoučku, na koberec, vyzujete si pantofle, sundáte tu push-up podprsenku (a doufáte, že má určitě tak pět kilo) a pro jistotu i všechno ostatní. Fakt to nepomůže, vyzkoušela jsem to za vás. A pak jsem se přihlásila do fitka.

Teda, kdybych šla do fitka, nebylo by na tom nic divnýho. Ale já šla do FITKA. A to je rozdíl. Protože FITKO je obrovská budova, která má jednu až čtyři strany prosklený a za nima je nespočet pásů na běhání, který na vás volají už z půl kilometru a nutí Vás myslet na modelky z Pobřežní hlídky a nabýt tak dojem, že je dosažení snové postavy strašně jednoduchý a zábavný. FITKO disponuje obrovským parkovištěm s velkými místy pro off roady, na kterým fakt nenajdete stát jedničkovou Oktávku, ani Peugeota 206. A hlavně, FITKO je místem pro zrcadlový kochače a značkový holky a každá průměrná, prací a domácností vytížená žena s figurou flašky od CocaColy sem neleze, protože ví, že by bojovala už jen se systémem zamykání skříněk v šatně a to nemá zapotřebí.

Ale já se nedala! Poté, co jsem vystoupila z autobusu e50 a protáhla se na širokém parkovišti mezi dvěma Land Rovery, jsem se sebevědomím Lary Croft vstoupila na nepřátelské území, prošla zapeklitostmi čipů, žetonů a multisport kartiček a dostala se až do levelu "Šatna". Tam nastal ten nejtěžší boj celé akce. Zamykací systém skříněk. Nebylo by to tak hrozný, ale pod laserovými pohledy značkových holek jsem se cítila jasně znevýhodněna.

 
Teda musím říct, že některý ženský musely absolvovat kurs : Sjíždění pohledem a následný opovržlivý úškleb. Ty holky to uměly na jedničku. Není se jim co divit. Byly zatraceně dokonalý! Kam se hrabe SýDžej z Pobřežní hlídky! Ty holky měly nohy až po sem, zatímco já je mám jen po tam. Měly vosí pas a úzký boky. Moje boky jsou spíš jako nadstandartní kredenc z IKEA. Takovej ten echt festovní. A taky měly úžasně čokoládovou kůži. Takovou tu, co vznikne pravidelným solárkem nebo pravidelným Karibikem. Zatímco moje barva kůže se dá aktuálně zařadit někam mezi Primalex Polar a Ceramic. To všechno bylo jako dárek zabalený ve značkovým oblečení barvy ary hyacintového. Jako jo, nebýt hetero a vdaná, ledacos bych pochopila...

Skříňku jsem zavřela! 1:0, holky. A šla na sálovou lekci ve svých růžových legínách s celulitidou. Hned za nima. Dobře, přiznávám, těmi jejich zadky jsem se kochala ( samozřejmě s velkou dávkou odporné ženské závisti). Pokračovaly ke strojům, zatímco já vešla do sálu, kde už byly ostatní účastnice na svých karimatkách. Byly tam ženy s postavou hruška, s velkýma prsama, s boky, byly to ženy staršího věku i mladší, některý byly vysoký, jiný malý jako já a některý měly taky legíny s celulitidu. A tam mi to docvaklo...v zrcadle to úplně není.

Je potřeba si máknout! Ale nejen fyzicky. 

A ty značkový legíny barvy ary hyacintovýho si koupím...pokud je mají i ve větších velikostech.