20/05

Ke kabelce za tisíce

pořídím si rukavice.

A s kabelkou za pár set

jezdím busem dvacet pět.

Smála jsem se svému muži, že má auto, který neopustí garáž když sněží, sype se sůl na silnice nebo se jede do Lidlu "kam jezdí lidi, co neumí parkovat". Pak jsem si pořídila vysněnou kabelku od Calvina Kleina. Ta zatracená kabelka byla tak zatraceně drahá, že se k ní pojí i pravidla. Takový desatero. Nikdy mě do deště nevyženeš, MHD nepovezeš, na zem nepoložíš, a podobně.

 Dneska bylo takový to "že by to šlo" počasí. Teda aspoň tak mi to hlásil můj muž, když se díval ještě z postele na předpověď. Tak jsem si do nový kabelky naskládala věci s tou největší opatrností a přemýšlela, jestli bych si pro tuto manipulaci neměla pořídit bílý rukavice, jako mají v archivech. Tašku jsem si jemně zavěsila na rameno a řešila, jestli si v autobusu číslo 25 dneska sednu. Ne, že bych to potřebovala, ale ta taška ano, přece se o ni nebude nějakej cizák otírat. Bez bílých rukavic!

Vybojovala jsem si místo u okýnka, vzorně jsem držela tašku na klíně a byla u toho zkroucená jak paragraf, protože ranní pětadvacítka moc místa nenabízí. Taška mi ale stála rovně na klíně! U toho jsem přemýšlela, kterého z kolegů v kanceláři vystěhuju z jeho židle, protože tato taška si zaslouží svoje místo. Mezitím začalo pršet. Od svatby mému muži ty prognózy nějak nejdou. Jako by se tato přirozená schopnost jaksi vytratila.

 Něco na tom bude. U mě se od svatebního dne vytratila sebekontrola při stravování. Před svatbou to byly nechutný ketokoktejly, ovoce a to zelenisko, co se používá do příloh a po dvou dnech v ledničce hnije. Po svatbě je to svíčková s pěti a tabulka Milky. Té velké. 

A mimochodem, jo, fakt si mě vzal. A ne, taky tomu nerozumím, ale je to fakt. Navzdory tomu, že piju kafe zásadně studený a piju ho ve vaně, mám víc kondicionérů na vlasy než talířů v kredenci, zvracím ze zmrzliny, jím čokoládu, ale ne výrobky s čokoládovou příchutí, brečím u Farmář hledá ženu, vždycky rozvařím těstoviny, v každé místnosti mám pět dek a troje teplý ponožky a mám fobii z lidí, co si míchají hořčici s kečupem dokupy. A neumím řídit.

Když jsme u toho řízení....volala Erika. Zaplatila si kurz- kondiční jízdy, protože se neumí rozjíždět do kopce. Instruktor s ní začal trénovat rozjíždění do kopce. Nedala to. Teda asi spíš on. Po pár poznámkách se Erika tak rozčílila, že mu doporučila kurz (nikoliv kondičních jízd). Pak ho vyhodila z auta. A pak si uvědomila, že je to jeho auto. Tím kurz skončil. Pro Eriku.

Já už jsem se s tímto hendikepem vdala, takže o kondičních jízdách nepřemýšlím. I když, v autě by ta nová kabelka měla víc místa. A samostatný sedadlo....

Doporučí mi někdo trpělivého instruktora autoškoly v Brně?