23/06

Když máš málo kamarádek,

mrkni se do Zlatých stránek.

Vodkou ochuť pití

a pusť se do šití.

Podle jedné kolumbijské šamanské teorie reinkarnace existuje a čím líp se v životě chováte, tím lepší podobu dostanete v životě příštím. Naše učitelka španělštiny se prý narodila jako žena, protože byla v minulosti velmi dobrá. Takže je to potvrzený už i šamany z kolumbijských pralesů: Žena je nejvyšší vývojový stádium. Dál to prostě nejde.

Když se podívám okolo sebe, mám pocit, že většina současníků na sociálních sítích moc dobrá nebyla. Dotáhli jsme to evolučně tak daleko, že vylíváme džus do kanálu, aby se nám do kelímku vešel led a potřebujeme předsvatební facebookový skupiny, abychom se poradili o délce prskavek na svatební focení a šířce snubního prstýnku, protože bez veřejné konzultace s cizíma lidma fakt nepoznáme, kolik centimetrů je tak akorát. 

Občas se ale i samostatná bodrá žena ocitne v situaci, kdy je potřeba se uklidnit, zamyslet, přiznat si realitu, vyvodit důsledky a efektivně jednat.

Kamarádka Barča se musela v době covidu přestěhovat z Madridu do Brna. I se psem. Ten ale nemohl do podpalubí, protože španělské aerolinky trpěly celkovou covidovou hysterií (kvůli které ani nepodávali alkohol na palubě, pozn.red.) a nepochybně největší ohnisko viru by se mohlo nacházet právě tam. Na cestování v kabině letadla měla Fifinka kilo a půl nadlimit a Barča týden na to, aby ji zbavila čtvrtiny její váhy. Tak ji oholila. Tím nejdražším strojkem bývalého přítele.

Prý si to zasloužil. Každopádně to hodilo jen pár deka. Fifinka byla dál nad limitem, jen jí byla trochu zima. Naštěstí ji nikdo nevážil, takže odletěla a svěží letní sestřih rychle dorostl do původní podoby. V průběhu podnětu k této glose tedy nedošlo k týrání zvířat, jen ten holící strojek dosloužil.

Zoufalé ženy občas vážně dělají zoufalé věci.
Před pár dny mi Martin řekl, že ze mě Covid udělal asociála a že bych si měla najít víc přátel, protože je mu tak nějak líto, že chodí na hokej, za kamarády a na motovyjížďky, zatímco já sedím doma a koukám na telku a to nejvíc největší vzrušení je pro mě návštěva mých nebo jeho rodičů a to že prý není úplně normální.

Ale já přece jen nesedím doma. Můj program je nabitý. Mám tu nedočtenýho Hartla, Netflix, žehlicí prkno, chytrou stěrku na okna a sadu sofistikovanýho domácího šitíčka. A kdybych se echt nudila, je tu terasa, která jen čeká na moje další zahradnický počiny. A taky si můžu kdykoliv pokecat po telefonu se svou nebo jeho mámou. Možností je tolik...

Chtěla jsem mít víc argumentů! Rozhodla jsem se vyrazit na koncert a rovnou sehnala dva lístky. Martin nemohl kvůli hokeji, ale já jsem přece samostatná bodrá žena se spoustou kamarádů, kteří se mnou rádi půjdou a Martin ještě bude koukat!

Tak žádný z těch čtyř nemohl. A máma taky ne. Ani jedna. Martin se snažil pomoct a napadlo ho, že je na čase oživit staré kontakty. Ne kvůli koncertu, ale celkově, kvůli mně. Mám se mrknout do telefonního seznamu a třeba budu překvapená, kolik lidí mám okolo sebe. Je fakt, že pod tíhou všech těch appek člověk už na starý dobrý kontakty v telefonu úplně zapomněl. Byla jsem fakt překvapená! Mám číslo na českou ambasádu v Buenos Aires, na kámoše z Ekvádoru, na gynekologii, na bývalýho šéfa o tři zaměstnání zpět a na hasiče.

Tak jsem zůstala doma, našla toho Hartla a nalila si džus. Toho jsem trochu upila, aby se mi tam vlezla vodka. Ne proto, že jsem na vrcholu pomyslné pyramidy, ale protože nesnáším led.