23/12

Konečně jsme se po roce zase dočkali! Jsou tu svátky míru, lásky, pohody, front v Tescu, front v Lidlu, v Albertu, na poště, v lékárně a u řezníka. Svátky, kdy se i poklidná pobočka na okraji Brna promění v peklo s pořadovými lístečky u vchodu. Svátky, kdy musíš mít doma naklizeno, napečeno a stromek nafocenej z třinácti úhlů. A pak jsou tu Chobotnice z II. patra...

Ale pěkně popořadě, jelikož už jsem se párkrát vypisovala z toho, že se ráda vyhýbám té skvělé vánoční atmosféře v nákupácích, dárky jsem koupila a zabalila poctivě už před Dušičkama. S vánočními motivy se netrápím, Martin říkal, že růžovej balící papír s jednorožci mu neva. Strom jsem oprášila a nazdobila už na prvního, abych se s tím nemusela drbat v průběhu měsíce a poslouchat stresující dotazy svého okolí, jestli mám stromek a kdy ho budu dělat. Jo mám, ne, nebudu ho už dělat. Mimochodem, jo, mám umělej strom. A ještě ke všemu bílej. Jo, je to kýč jako prase. A ještě něco, děsí mě lidi, co mají živej. Nevím, jestli to nevidí, ale ty živý jsou nesymetrický. Hrozně. Jak jako chceš nazdobit něco, co má nahoře tři větve, pak dlouho nic, pak ještě kousek nic a pak je zbytek větví? A ta špička trčí jako anténa. Může se ustřihnout? Kromě toho, je to děsně neekologický. Mohl by mi, prosím, třeba někdo z banky vypočítat uhlíkovou stopu celé této srandy?

Taky jsem díky svátkům objevila, že mám další fobii. Z pořadových lístečků. Přijdu do své oblíbené lékárny... Ano, my hypochondři máme i svoji oblíbenou lékárnu. Někdo to tak má třeba s kavárnou, já mám oblíbenou vinotéku, pohotovost a lékárnu. Ono to jde tak nějak ruku v ruce. V lékárně je pět lidí. Když už přicházím na řadu, přiběhne ke mně asistentka, kterou jsem doteď považovala za hostesku rozdávající vzorečky předražených francouzských značek, který nevím, jak se vyslovují a když se o to pokusím, začnou mi lítat věci po pokoji. Tak ne. Jen mi chce říct, že během těchto klidných svátků zavedli pořadové lístečky, takže je sice moc pěkný, že jsem na řadě, ale nemám lístek a těch nových třicet lidí za mnou lístek má. Kašlu na to, recept bude platnej i za týden a ten postcovidovej syndrom je beztak strašně přeceňovanej... Důležitý je mít francouzskej pleťovej krém za litr.

 
Rozhodla jsem se tedy pro spáchání pomalé a bolestivé sebevraždy v podobě shánění čerstvého lososa. Loni to probíhalo následovně, losos se koupí den před Vánoci a pohoda. Každej hrdej Čech přece stojí ve frontě s pořadovým lístkem na tu smrdutou bahenní rybu. Tradice neo*ebeš.

 
Tak ne, každej Čech podle mě dlabe na tradice a jí lososa. Minimálně každej brňák. Losos nebyl v Bystrci, v Kohoutkách, nebyl v Krpoli, v Žabinách, nebyl zatraceně nikde. Letos jsem si řekla, že takto nedopadneme. 22.12. jsme si obalili nervy a jeli do Krpole pro lososa. Měli jich asi 100, jen se spotřebou do 22.12. Tak jsem dnes jela nanovo. Prošla pět nákupáků, podívala se po krásách předvánočně pohodové Bystrce, Žabin, Krpole a Kohoutek, a sehnala! Na Vídeňské. Vystála si frontu, tentokrát bez lístečků, a bavila se pohledy důchodců s plnými vozíky, kteří nevěřícně koukali na ženu s jednou položkou v ruce. Ale před sebe mě nepustili, to zas jako neblbněme.

 
Taky mi volala Erika. Rozhodla se vyhnout předvánoční pohodě v bratislavské MHD a zavolala si Bolt. Jen omylem zvolila platbu v hotovosti řidiči. Erika je jako já, nikdy nenosíme hotovost. Chtěla teda po řidiči číslo účtu. Prý si ho nepamatuje a ať ty dvě eura pade bere jako dárek. Tak volala na zákaznickou podporu. Chtěla to zaplatit. Na podpoře to měli evidentně na háku, prý jí nemůžou nijak pomoct a ať to bere jako dárek. Erika je na nervy. Nechce dárek od Boltu, chce to tomu milýmu řidiči zaplatit a neví jak. Připomíná mi to moji cestu na jih Francie. Bylo to v jednom horským městečku. Měli tam jen jednoho řidiče Boltu a byl děsně ukecanej. A já po tom městě docela dost cestovala. Myslím, že o tom řidiči vím víc, než o svým manželovi. V Bratislavě je řidičů asi víc...

Ale zpět k tématu. V televizi frčí pohodové vánoční filmy. Jako Chobotnice z II. patra. Nesnáším je. Odjakživa. Mám z nich depresi. Takže si pustíme nějakou ságu na DVD. Myslím, že je teď na řadě Pán prstenů. A to teda taky není žádná hitparáda. Nebaví mě začátek, kdy Gandalf přijíždí do Kraje. Je to podle mě nudný a mohli to vystřihnout. Takže začátek přetáčím. Pak nesnáším scény s Glumem, takže je přetáčím. A leze mi na nervy Elijah Wood, takže ho přetáčím. Podtrženo sečteno, baví mě jen ty bitvy a všechny díly bych tak byla schopna zkrátit do půl hodiny. A taky nechápu tu scénu s Gandalfem Šedým. Zmizí si na díl a půl, aby se zničehonic vrátil jako Gandalf Bílý. Jako to mu trvalo díl a půl, aby si vymyslel novej pseudonym a vypral si hadry? Lanza asi není mezi hlavními sponzory, že?

V programu jsme našli Vinnetoua. Předtím jsme se podívali na zprávy a jako na potvoru se o Vinnetouovi mluvilo v jedné reportáži. Říkali v ní, že Nšo-či umře. Cože? To se jako může ve zprávách spoilovat? Teď už nemám chuť na to koukat, když mi řekli jednu z hlavních zápletek. Je to, jako když mi Erika přirovnávala princip kolektivní viny k Vraždě v Orient expresu. Bylo mi blbý jí říct, že jsem to ještě neviděla, ale už to asi ani nemá cenu...

 
Takže máme docela krizi s tím, co sledovat. Naštěstí jsem zjistila, že nám poskytovatel služeb přidal nějaké programy. Jen je na ně potřeba rodičovský zámek. 1-1-1-1-1 Ačkoliv tu člověk taky ví, jak to dopadne, nijak ho to nestresuje...

Tak pohodové! S chlazeným lososem z Norska, umělým bílým stromem, Pánem prstenů, zakázanými programy a jednorožci. Růžovými. A ta vánočka na lince je taky z Tesca...