31/10

V IKEA vemu si

dva nový kaktusy.

Na okně si hoví,

oba jsou plastový.

 Bude mi 31. Slovy jednatřicet. Když jsem to slovo googlila, jako první mi vyskočily rýmy. Prý se s tím rýmuje slovo čtyřicet, pětačtyřicet a další. Další co? Tak jsem to otočila. Třicet jedna. Bedna. Vražedná...

Když mi bylo patnáct, bylo absolutně jasný, že v jednatřiceti budu mít minimálně dvě zelenooký děti, dvě auta, dva psy, dva vysokoškolský tituly a jeden dům. Zato velkej. Realita je taková, že mám jeden fíkus ( aspoň že je zelenej), jednu koloběžku, stan a školu si dodělávám po večerech. Ale ten stan je velkej. Pak jsou tu samozřejmě takový ty věci, který si nosíš v sobě a který ti nikdo nevezme. Je to takový to duševní bohatství, o kterým mluví jen lidi, co mají jeden fíkus, koloběžku a stan.

Jelikož bilancování k smrti nesnáším, pojďme na něj! Za svůj život jsem utrápila přesně čtyřicet osm pokojových kytek, z toho dvě orchideje a pět kaktusů. Taky dvě akvarijní rybičky, konkrétně betty bojovnice, moc bojovný teda nebyly. Nejdřív umřel Jorge a dva dny po něm i Lorenzo. Ani ty cool jména jim nepomohly. Tím skončila moje slibná kariéra na poli akvaristiky.

Ale já mířila výš. Jelikož žena a hudební nástroj je podobný afrodiziakum jako třicátník se štěňátkem, dostala jsem kytaru. Naučila se nějaký ty Stánky a Žlutýho psa a zjistila, že i s kytarou je krátkovlasá holka s akné a děsivým předkusem spíš něco jako šedesátník s krajtou. Od té doby se kytara vyjímá mezi kulečníkovým stolem a teráriem u nás ve sklepě. Ano, i můj táta a bratr měli své sny a vize.

Když se vedle kytary položil foťák, učebnice ruštiny a set pro cvičení jógy, napadlo mě, že bude lepší prostě jen chodit ve volným čase na pivo. No co, posezení s přáteli je taky koníček. Dyť se dává i do životopisů. A když jsme u toho, k těm nejzásadnějším životním poznáním a rozhodnutím docházíme někde mezi pátým panákem a spánkem pod stolem.

Navzdory věku, furt je spousta věcí, kterým nerozumím. Tak třeba Teorii relativity, proč nemohla Baby sedět v tom koutě, proč jsou hranolky z Mekáče lepší, než ty z KFC, proč může kaktus v mým obýváku uschnout, když je to pouštní rostlina, proč se ten čaj v Tescu jmenoval Kašel, když o ten nikdo dobrovolně nestojí a proč se nejmenoval třeba Peníze, proč má můj muž vždycky pravdu, proč nejsou brambůrky salát, když je brambora zelenina, nebo proč máme v každý místnosti jednu meteostanici a já každý ráno stejně nevím, jak se oblíct.

Snad na to přijdu aspoň do třiceti pěti. Letí...staletí...paměti...oběti...sněti...