05/09

Z letiště na letiště,

až mám v hlavě smetiště.

Ve filmu Láska nebeská říkali něco o tom, že letiště je zvláštní místo setkávání a loučení se. Já si teda spíš připadám jako Tom Hanks v Terminálu. Znám tu každý zákoutí, všechny dámský záchody, který jsou vždycky plný a pak taky ty schovaný, co jsou vždycky prázdný. Tento týden tu čekám už počtvrtý a těším se, kdy začnu být podezřelá místnímu kamerovýmu systému. Čas neubíhá a jedno moudro praví, že každá knížka je někdy dočtena a každá hra v mobilu dojde do svýho posledního levelu. Tak jsem podlehla kouzlu seriálů a vlastně jakýchkoliv pořadů. Třeba Top Gear. 

Nevím, jestli je to mírou znudění, ale nějak mě ten Jeremy Clarkson dneska vytáčí. Testuje auto v Dánsku a stěžuje si na déšť. Myslím si, že někdo, kdo je z Anglie, by neměl mít právo se k počasí vůbec vyjadřovat. Vždycky, když jsem přijela do Londýna, hádejte co? Jo, pršelo! Pak taky říkal, co všechno je v Austrálii vzhůru nohama. Opravdu tohle komentuje někdo, kdo jezdí po kruháči po směru hodinových ručiček? Když jsem si v Londýně zavolala taxíka, málem jsem si sedla řidiči na klín. Jo, vtipný! Ale ne, když se vám to stane posedmé...

Dneska ale do Londýna nejedu. Dneska je na programu Kyjev. Čekala jsem, až se otevře přepážka na odbavení a nevěděla, co čeká pro změnu mě. Kdyby jo, hodím do sebe pro jistotu pár panáků na kuráž. Když se totiž zveřejnily čísla odbavovacích přepážek, nastalo davový šílenství na ukrajinskej způsob. Všichni se zvedli a utíkali. Podobný davový šílenství jsem zažila snad jen na koncertě Katy Perry, kdy se hysterický puberťačky a dojatí gayové hrnuli k pódiu, aby zaujali pole position. Ale tady to bylo horší. Když vezmu v potaz, že průměrnej ukrajinskej cestující disponuje dvěma až třinácti kufry, je takové odbavení boj o holej život. Asi jako předvánoční Galerie Vaňkovka.

Ony kufry jsou jedna věc, ale taková ukrajinská specialitka jsou kabely. Teda, tašky, pro mimobrněnské. Ale když nad tím tak přemýšlím, fakt to jsou spíš kabely. Maj svázaný uši, a ti prozíravější je ještě oblepí lepící páskou. Je to vlastně takový poznávací znamení. Kdyby měl ale někdo pochybnosti, tak veskrze všichni Ukrajinci jsou bezpodmínečně ostříhaní nakrátko a okolo krku mají řetízek. Ženy mají většinou umělé řasy a taky je v oblibě kabelka od Viktoriina tajemství. U odbavení jsem jich napočítala osm.

Když jsme u těch poznávacích znamení, objevil se nám tu takovej nešvar. Pólo s límečkem nahoru. Dřív jsem si myslela, že límeček nahoru nosí jen idioti. Chyba lávky. Dlouhodobým pozorováním jsem zjistila, že ho nosí taky taxikáři, Ukrajinci a ukrajinští taxikáři. Dokonce i ti, co vozí lidi přes Uber. Osobně si myslím, že je to něco jako podmínka pro získání licence. Tady máš taxametr, průkaz, ještě si postav límeček a můžeš frčet!

Nechci ale znít přehnaně kriticky k lidu, kterej mám vlastně moc ráda a kterej mi na rozdíl od Londýňanů vždycky vyšel vstříc a hlavně se mě nepokoušel přejet na přechodu jenom proto, že jsem se ze zvyku podívala nalevo. Taky mi neujel jejich autobus proto, že jsem stála na opačný straně silnice, a vůbec, kdy jsem naposled potřebovala v Kyjevě deštník?