09/10

Ke snídani, k večeři

trochu toho vína.

Snad se grafy umoudří

přestože jsem líná.

Bude svatba! Teda, asi, někdy. Já plánuju, že zhubnu, zorganizuju, vymyslím, udělám. Už jsem si založila novej list v Excelu. Učím se od těch nejlepších- od naší vlády! Martin mi řekl, že mi musí pro začátek stačit, že k oltáři vůbec přijde. Jo, je do toho hodně zapálenej!

Hubnutí je zatím ve fázi plánu a organizace. Asi jsem se při tvorbě grafů inspirovala naší vládou až příliš, protože mi jde křivka nějakým divným směrem. Prostě veni a vidi by šlo. Vici je v nedohlednu. Zkoušela jsem takovou tu bílo-červenou dietu. Bílý pečivo a červený víno. Po týdnu jsem přibrala další tři kila. Ale bylo mi to docela jedno vzhledem k množství červené složky. A to nemluvím o burčákové sezoně. Kámoška mi říkala, že mi přinejhorším nasadí speciální dietu, nebo že budu prostě jen měsíc před svatbou o vodě a žádným pečivu. Třeba mi pak vyjdou aspoň ty grafy!

Stejně si myslím, že jednou dostane můj muž nějaký strašně významný ocenění In memoriam za to, že se mnou vydržel. Pokud se mnou vydrží... Jako každá ženská občas trpím výkyvy nálad. Ono je to ale opodstatněný! V šest máme jít na večeři. Od dvou vím, že se bude v šest vycházet. Jsem protivná, protože je za pět šest, Martin stepuje obutej a jako vždy dokonalej mezi dveřma a já lítám po bytě ve spodním prádle. Nestihla jsem najít svůj parfém v jedné z dvaceti kabelek. A co jako, že mám další parfémy na poličce? Já chci ten z té kabelky. Jo, kabelka, tak tu jsem si mimochodem ještě nestihla vybrat. A ty šaty, co jsem si půl hodiny žehlila, si nakonec nevezmu, protože...protože nevím, ale nechci je. Tak jak pak nemám být protivná, když jsem se nestihla připravit a rtěnku si nanáším za jízdy v autě. Za jízdy přes retardéry.

Vlastně to prý nebyly retardéry. Máme tak hrozný silnice. Když jsme se jeli naposled projet, kontrolovala jsem si po příjezdu domů, jestli jsem nepoztrácela obratle, a taky mám pocit, že se mi prohodil žaludek se střevama. Martin se zase jal notebooku, aby zjistil, jak si na tom naše vozovky vedou ve srovnání s jinými zeměmi. Odrazovala jsem ho od toho a v tichosti očekávala level Papua- Nová Guinea. Pravda nebyla daleko mé teorii. Jsme takovej evropskej Pákistán. Naše další vozidlo bude zřejmě od společnosti John Deere.

Moje náladovost není to jediný. Prý jsem strašně jednostranně zaměřená. Nechápu, co tím myslí a rozhodně s ním nesouhlasím. Vždyť já mám ráda tolik rozdílných věcí! Ráda cestuju! Třeba letos jsem byla pětkrát v Barceloně, třikrát v Madridu, jednou ve Valencii a jednou na Mallorce. Baví mě jazyky! Nedávno jsem si koupila učebnici katalánštiny, kterou krásně doplním stávající kastilštinu. Ráda tančím! Bachatu. A naučit se k tomu třeba flamenco, tak to by byl sen! Miluju architekturu! Tak moc, že jsem si nechala na pravou paži vytetovat Sagradu Familiu. Zbožňuju historii! Mojí oblíbenkyní je třeba Isabela Kastilská. Sleduju sport! Já vím, teď to v FC Barcelona fakt dodrbali...Takže nechápu, jak mi mohl Martin něco takovýho říct!

Taky mám problém s pamětí. Martin po mně chce, abych se naučila poznávat všechny třídy Mercedesů. Sice mám za sebou několik let na vysoké, ale tohle fakt nedávám. Nechápu, proč nemůžou mít Mercedesy jednoduchý názvy, jako třeba UNO, Fiesta nebo tak něco. Kompletní název našeho auta mě učil po cestě k našim. Ta cesta trvá hodinu. Cestou zpátky jsem si pamatovala první tři písmena a dvě čísla a za týden jsem byla ráda, že jsem odhadla třídu. Od jisté doby ale naše rozhovory v autě probíhají nějak takto: "Včera jsem byl na...jé, hele, E 350 CDI, W 212...na hokeji a říkám klukům...hele, C 220 CDI, W 204 v AMG paketu po faceliftu...takže říkám klukům..." Ta vidina John Deera se mi zamlouvá čím dál víc.

Naposled mě vzal na romantickej výlet, kterej se od ostatních v mnohém lišil. Jeli jsme do myčky, protože jeho ANBEMSW§EQ 34215  MKRFGPTZ v MEKSTLPR§ packetu bylo špinavé. A ta výjimečnost spočívala v tom, že místo obvyklého třetího programu se rozhodl pro čtvrtý mycí program. Vím, odvážné! Mám ráda společná poprvé. Takový to, když člověk s napětím a jiskrama v očích čeká, jestli se na kapotu dřív snese vosk nebo bude prvně šampon. Nakonec jsme se ztratili v pěně, která dokonale ladila s mojí rtěnkou. Ještěže jsem se stihla vypravit a najít správnej odstín, jinak by celej ten zážitek byl jen polovičně dobrej! Stejně jsme ale cestou zpátky pro jistotu vymetli všechny díry, co brněnský silnice nabízí a shodli se na tom, že je to tak na traktor. 

Asi jsme na ten krok fakt připraveni!