10/04

O hotelovým pokoji,

duševnímu rozvoji,

a postoji

ke quinoi...

Hodně teď frčí na Instagramu, jak slavní lidi musí kvůli cestování strávit pár dní v karanténě v hotelu a mají potřebu se z toho vyzpovídat. Přidávají svý "nature" selfíčka, aby jakože ukázali víc to svoje prozřelý nitro a k tomu píšou rozsáhlý články o tom, jak našli sami sebe a jak přišli k různým obrovským zjištěním a používají u toho takový ty hrozně populární motivační a nakopávací fráze a cool a nadnesený slova jako quinoa a osobní růst. Teda, já takových karantén zažila v Gruzii, Kanadě, Španělsku a Itálii tolik, že by to vystačilo na ságu o rozsahu Pána prstenů, ale došla jsem tak maximálně ke zjištění, že klimatizace se spouští automaticky po třiceti minutách a do minibaru nacpete přesně 21 plechovek piva. Těch menších.

Ale je spousta věcí, který jsem dřív nevěděla a tak nějak se bez toho dalo žít. Tak třeba, že existuje brambůrková infolinka. Pokud teda jíte brambůrky konkrétní značky a něco se vám nezdá, můžete prostě zvednout telefon a zeptat se na cokoliv, co se bude týkat těch brambůrek. Vlastně se jich můžete zeptat i na cokoliv mimo ty brambůrky, prý jsou na to zvyklí. Zajímalo by mě, jak vypadá takové školení operátorů na tuto pozici a taky mě nepřekvapilo, že nejvíc hovorů přichází v pátek a sobotu večer.

Nedávno jsem taky našla na FB skupinu pro bývalé i současné letušky. Od té doby, co v té skupině čtu příspěvky, bojím se v letadle požádat i o vodu nebo vlastně i pozdravit. Já vím, že je spousta cestujících, kteří fakt otravujou a dělají bordel, ale já mám teď fakt velký dilema. Jelikož jsem usnula v ten nejmíň lukrativní čas, teda v době, kdy se roznášel malej snack. To je taková libůstka KLM, kdy po hlavním jídle rozdají balíček se strašně dobrýma a zároveň odporně nezdravýma brambůrkama, ke kterým není infolinka, protože není potřeba, preclíkama, colou a vším možným, co vás zaplácne při dlouhým letu mezi třetím a čtvrtým filmem. No a ten balíček mi nedali.

Ale k něčemu příjemnému. Byly Velikonoce. Na sociálních sítích se přátelé předháněli, kdo je slavil na skvělejším místě, fotili si svoje berany ze všech úhlů a chystali se na zelený pivo. Já byla zavřená v hotelu v centru Toronta, zapínala si klimatizaci a cpala plechovky piva do minibaru. Ale stejně je fajn, že letos vyšly Velikonoce na pondělí!

Teda, to mi připomněla dlouholetá kamarádka Terre. Jednou prohlásíte největší kravinu a on se z toho stane nejen hit sezony, ale celoživotně populární fráze i přes absenci cool a nadnesených slov. Přitom prvotní myšlenka byla naprosto logická a vlastně i geniální. Ten rok skoro všechny státní svátky včetně těch vánočních vyšly na víkend a nebylo tak moc volna. Tak jsem vyslovila nahlas myšlenku, že by bylo fajn, kdyby aspoň ty Velikonoce nevyšly na víkend. Kupodivu ne, vyšly na pondělí..

Terre je stejně naprosto skvělá. Je to ten typ člověka, kterýho si zamilujete ve dvanácti letech na gymplu a ve třiceti cítíte úplně totéž. Můžeme být starý, vdaný a důležitý jak chceme, ale stejně ji budu vždycky vidět jako tu holku, co sedí na gymplu na schodech, rozbaluje svačinu od maminky a vybírá z červené papriky každý semínko pravítkem se slovy- Sakra, vlastní matka se mě pokouší zabít.

Já jí ty svačiny tak záviděla! Mamka mi žádný nechystala, takže jsem se spoléhala na místní kantýnu a každou přestávku zajídala čokoládu rohlíkem. Bůhví, proč jsem měla o dvě konfekční velikosti víc, než Terre. Ale už jsem na tom líp. Dost jsem o sobě přemýšlela. Během karantény. A hodně jsem se našla. Quinoa. Osobní rozvoj. Láska. Jsem jaká jsem. Přírodní. Vegan. Fairwear. Čistá. Ženskost...