11/04

Když se bojíš lahůdek

najdi jinej obchůdek.

Nebo třeba bar,

všem fóbiím ZDAR!

Nedávno mi volala Erika a svěřila se mi, že se jí zjevně splašily hormony. Byl krásný den, čtvrtek, ona šla z práce domů a zničehonic se rozplakala. A vlastně ani neví proč. Tak jsem ji uklidnila, že si nemyslím, že by byla magor. Naopak, je přece krásný, že se člověk dokáže sám tak dojmout. Někde uvnitř mé hlavy mě ale napadlo, že je magor. Pak jsem se rozplakala v letadle u instruktážního videa Air Canada o bezpečnostních vestách.

Víte, ona to Erika nemá jednoduchý. Šikanuje ji vlastní mobil. Vážně, není to vtipný. Pořídila si totiž chytrý hodinky a nainstalovala jakousi super fit and slim aplikaci a když si teď chce udělat pohodovej den s pizzou u televize, mobil ji seřve, ať okamžitě zvedne zadek a táhne běhat do těch mínus deseti a padesáti centimetrů sněhu. Erika to považuje za kyberšikanu a myslím, že z toho už má trochu fobii.

Já bych v tomto směru chtěla vyjádřit nefalšovanou lásku svým nechytrým hodinkám, u nichž je vrcholem technologického pokroku dlouhotrvající baterka. To ale neznamená, že bych neměla svoje divný fobie. Mám jich víc, než dost.

Posledně jsem zjistila, že mám fobii z lahůdkářství. Nevím, jestli se to přesně tak jmenuje. Takových těch míst v supermarketech, kde si ten salám nemůžete osahat, prostě si vystojíte frontu mezi důchodci a jejich nákupními vozíky, osmkrát si v hlavě přehrajete přesně větu, co té paní s lodičkou na hlavě řeknete a když přijdete na řadu, zjistíte, že jste to zapomněli. Paní kouká a čeká, důchodci startují vozíky s nevraživými pohledy a vy nemáte páru, kterej štítek patří k tomu hezky vypadajícímu salámu vedle toho míň hezky vypadajícího salámu. Navíc nemáte představu, kolik je 20 deka. Jestli jsou to tři kolečka nebo čtvrt prasete. A co přesně je Kladenská pečeně? Začnete se potit a zjišťujete, že vlastně ten salám ani nepotřebujete. Mně se chce jako bonus vždycky plakat.

Taky mě děsí, že můj oblíbenej seriál skončí jinak, než chci. Vlastně mám skoro vždycky chuť napsat autorům připomínky a škrty ve scénáři a očekávat, že ten konec předělají podle mě, protože by to dávalo mnohem větší smysl a vůbec nemusel umřít ten sympatickej policajt a zároveň by to neskončilo jako klišé. Myslím, že něco podobnýho se stalo u konce Her o trůny, ale nevím to jistě, protože jsem neviděla ani jeden díl.

My jsme si totiž s Martinem řekli, že nepropadneme mainstreamu, protože z toho máme tak trochu fobii. Martin tvrdí, že má všechno svůj čas. Možná proto teď ujíždí na Majoru Zemanovi. Za pár let se možná přesune k Melrose Place nebo Alfovi. Aspoň mám pro něj dárek k padesátinám. Dostane Game of Thrones, když bude hodně hodnej, přihodím i Dům z papíru.

Ježíši, Dům z papíru. U toho vždycky pláču!