13/12

Když ti velí hodiny

k založení rodiny.

Přesně před týdnem jsem hlídala své kamarádce dítě. Malýho Vojtíška. Místo činu měla být dětská kavárnička v centru Brna. Musím se přiznat, že se takových míst bojím víc jak zubaře. Celkově mám strach z novodobých matek, maminek a hlavně mamynek. Mají mlíko na mozku, pěkně ostrý lokty a když se jich sejde hodně na malým prostoru, je to nebezpečnější jak procházka po Bronxu. A o procházce Bronxem vím fakt svý.

Děsí mě ženský "já jsem matka, kdo je víc". Děcko je středobodem jejich vesmíru, zapomněly na cokoliv jinýho z jejich života a dokážou mluvit jen o dětech. Vlastně jen o tom svým. Myslí si, že mají vždycky a všude přednost, protože před sebou tlačí na čtyřech kolečkách naši růžovou budoucnost,  že jsou jediný matky na světě a že se z nich okolí dorve.  Taky mám panickou hrůzu z matek, kterým skáče dítě po hlavě a ony to řeší domluvou. Upřímně si myslím, že je občas rána v pravej okamžik víc než tisíc slov. Vždycky si vzpomenu na svou brigádu ve Španělsku, kde seděla matka v restauraci a s ledovým klidem pozorovala, jak jí harant opakovaně vylívá kakao na hlavu. Pedro, prosím tě, přestaň...

Dál nesnesu matky, co kojí na veřejnosti- je to to nejpřirozenější, tak vám to tady všem demonstruju. Komu se to nelíbí, ať jde pryč. Jasně, sex je taky přirozenej, tak si to pojďme hromadně rozdat do restaurace na Zelňáku. V poledne! Chápu, kojení je pro dítě zdravý a prospěšný. Proto jsou matky, který je kojí až skoro do doby, než děcko nastoupí na nižší stupeň gymnázia. 

Nakonec to ale nebylo tak zlý. Matky v kavárničce byly normální a já si gratulovala. Vojtíšek si hrál a nikoho k sobě nepotřeboval. A pak, že je tou nejlepší antikoncepcí. V tom se objevil chlapeček, kterej bral všem hračky. Jmenoval se, stejně jako 99% jeho vrstevníků, Sebastián. Milej Sebastiánek byl pěknej spratek. Všem sebral autíčka, žádný nechtěl vrátit a když jich měl asi sedm a nemohl je pobrat, začal se vztekat. Jeho matka se na nás podívala omluvným pohledem, jakože ne, to autíčko nám nevrátí, protože by její pokládek zrudl ještě víc a mohl by explodovat.

Další jemu podobnej byl Milošek. Milošek jel na zelený tříkolce a srážel děti na zem. Když mu nějaký to spadený dítě hned neuhnulo, významně vstal, jakože si to s ním jde vyřídit. Nevím, jestli to viděl třeba u tatínka, ale myslím, že z něj bude v budoucnu majitel nějaké soukromé firmičky, nebo taky politik. Tříkolku vymění za Bávo a své staré koupí, jak jinak, ofrouda. Ať má v čem jezdit do solárka a na nehty. Stejně jako jeho matka...

Říkala jsem si, že by to chtělo nějakou satisfakci. A pak to přišlo. Milošek narazil do Sebíka a ten kvůli tomu poztrácel svých sto zabavených autíček. Sledovat tu konfrontaci bylo lepší, než přímej přenos bitky Rytmuse a Marpa. Je to taková ta situace, kdy nefandíte ani jednomu a jen chcete, aby si navzájem pořádně namlátili. Chtěla jsem si k tomu objednat popcorn, ale měli jen Míša řezy a prázdný kornouty pro děti. Nakonec ale zakročily matky, takže to nebylo tak horký. A kde byly doteď? 

Za chvilku se ale vrátila kamarádka a svý dítě našla celý, živý a relativně spokojený. A s autíčkem v ruce! Jo, budu suprová matka!