23/05

Jestliže máš z nervů lana

na poště čekej hned zrána

Pořídili jsme si s Martinem koloběžky. Šetřila jsem na tu svou půl roku a nemohla se dočkat, až nám je přivezou. Když nám na prahu přistály dvě velký krabice, vrátila jsem se do svých dětských let v době adventní a rozhodla se, že je musíme hned vyzkoušet. Bylo super brázdit cyklostezkou od Anthroposu až do Komárova. Než přišla kolize. Kolize, kterou by každej normální dospělej člověk ustál. Mně ale starej dobrej zvyk z dětství zavelel se uzemnit. Zní to přece logicky. Když nastane neobvyklá situace, sundej nohu z kola/koloběžky/čehokoliv jiného a stabilizuj se. Jen to asi nebyl dobrej nápad, když člověk jede rychlostí 27 kilometrů za hodinu. Ten den bylo krásně a asfalt cyklostezky příjemně hřál do tváře, že se mi ani nechtělo zvedat. Výsledkem bylo pohmožděné koleno, loket, kompletně sedřená levá ruka, nárt, levej bok, ale nejsedřenější byla oblast mého ega.

Když jsem se zvedla, nevěděla jsem, co kontrolovat dřív, jestli novou koloběžku, nový džíny nebo oblíbenou bundu. Martin na mě z povzdálí křičel něco o Ježíši Kristovi, o zakrvácené dlani a upadnutí. Je tak vzdělanej, když jako ateista tolik rozumí golgotské historii! Kašli na ruku, ale hele, džíny to přežily. Prý ať kašlu na džíny, ale hele na tu ruku. Vzápětí zas následoval monolog o Ježíši a neschopnosti ovládat brzdy . Nevěděla jsem, že měl Ježíš taky koloběžku.

Paní na pohotovosti koukala na můj novej model bundy z kolekce Jaro 2020 a sbírala peří, co se z ní trousilo, než se mě zeptala, jestli jsem u nich poprvé. To jako myslí poprvé za tento měsíc? Jo, tak to jo. Jinak jsem ale pravidelným návštěvníkem. Škoda, že nemají klientské kartičky, kde se vám načítají body. Všechno jsem odstartovala v lednu se svou stoličkou vpravo nahoře. V únoru chtěl na noční projížďku Brnem můj močový měchýř, v březnu mě můj levý nárt upozornil, že nám machři od nábytku špatně nasadili dveře od myčky. Duben byl divnej měsíc, protože se nic nestalo. Každopádně by mohli v čekárně už aktualizovat informační program v televizi, protože ten urzon, co se narodil v ZOO má už podle mě i vlastní mláďata.

Po třech týdnech rekonvalescence jsem se měla objevit u své obvodní. Martin využil situace a požádal mě, abych mu cestou vyzvedla na poště dopis. Před poštou stálo dvanáct lidí. VIP místo ve stínu zabrali důchodci, a tak jsem pomalu shazovala svršky na slunci. Když jsem přišla na řadu, řekli, že mě neobslouží, protože nejsem důchodce, že rána jsou jen pro důchodce a dokonce nepomohla ani hra na city v hlavní roli s bolavým kolenem, zjizvenou rukou a spálenými zády. Sorryjako.

U doktorky naštěstí nikdo nebyl. Ani doktorka ne. Na internetech měla napsáno, že tu je od osmi, na dveřích, že je tu od devíti, ale nepřišla ani na desátou. Tak jsem se s bolavým kolenem, zjizvenou rukou a spálenými zády po hodině čekání horko těžko zvedla a jela zase na poštu. Přede mnou stálo 15 lidí. Dopolední slunce si dalo challenge, koho sežehne na uhel a vybralo si mně, moje bolavý koleno, zjizv.... Stejně jako ta seniorka na vozíku. Když byl přede mnou jeden člověk, elegantně si připlula na svém elektrickém korábu s žádostí, jestli nás může předběhnout. Uskočila jsem, protože těmto elektrickým věcem na kolečkách od jisté doby nevěřím. Ovšemže, zajisté. Seniorská rána v obchodech a na poštách asi Soukup ve SVÝCH zprávách včera neprobíral, tak kdo by to věděl? Zaparkovala si na pole position tři sekundy před tím, než vylezla paní od pošty s oznámením, že vezme ještě dva klienty a pak následuje dvouhodinová pauza. Sorryjako. 

S pláčem jsem volala Martinovi. Čekala jsem podporu. Martin byl ale vytočenej. Seděl u kadeřnice a zase bral nadarmo slovo Boží. Asi mu koupím Bibli. Kadeřnice mu řekla, že ho za dvacet minut přijme a už čekal minut 130. Prý asi nedávala pozor v matice, když brali číslovky. Já zas zadoufala, že její manažer nepoužívá stejnou časomíru a není snad placena od hodiny. To by fakt nebyl lukrativní job. 

Takže jsem se i bez vyšetření uznala za sportu schopnou a Martin se dopisu nedočkal (protože jsem ztratila nervy), stejně jako novýho sestřihu (protože on ztratil nervy). A z jízdy na koloběžce jsem dostala strach. Tak jsme si na uklidnění zajeli na nákup. A domů přijeli s novýma bruslema. Na e-shopu je sice nabízeli levněji, ale posílali je jen přes Českou Poštu. Tak to si radši připlatím. Sorryjako. Jdeme ty brusle vyzkoušet. Něco mi říká, že tento příběh bude mít pokračování...