24/09

Když jdeš do baru jak šupák,

měj na prstu aspoň snubák.

Minulý týden jsem vyrazila mezi lidi. Večer. Ano, já. Jako za starých časů, kdy jsem obrážela bary o pátcích i nepátcích v "podpatcích" a s rudou rtěnkou na rtu zářila energií, vtipem a šarmem. Tentokrát to bylo trochu jiný. Jediný, co zářilo byly moje kruhy pod očima a čím dál zarytější vrásky hned pod nima. Stárnu. Ale jako správná silná a emancipovaná žena jsem se tomu snažila nepodlehnout a z domu jsem vyšla po dvou hodinách strávených před zrcadlem, kde jsem se stihla čtyřikrát převlíct, vyzkoušet patery lodičky a rozházet po celým bytě všechny svoje šaty. Ale o tom to přece je, ne? Hlavně se v tom oblečení cítit dobře.

Absolutně nechápu, jak mohl barman usoudit, že jsem přišla sama a budu sama po celej večer, a šoupnout mě s ironickým poloúsměvem na rtu ke stolu pro jednoho do rohu lokálu. To měl opravdu předsudky jenom proto, že jsem byla ve starých džínách, vytahaným svetru a špinavých converskách? Ten Pažout neměl zas tak strašněj styl. "Naši furianti!" Zvedla jsem sebevědomě hlavu a ujistila okolí si škatulkujícího barmana neurčité orientace, že sama nebudu. V těch riflích jsem si ale už tak dobře nepřipadala.

Dřív by bylo trapné a nanejvýš pod úroveň přijít na párty o pět minut dřív a jako první. Tentokrát jsem byla ráda, že se můžu pohodlně uvelebit u prázdnýho stolu a neskrytě se šklebit na nápojovej lístek, když už ty brýle zůstaly někde mezi třetím a pátým párem lodiček a mezi všema těma šatama, který jsem mohla mít na sobě, kdybych se nerozhodla pro image ignorantského burana po tahu. 

Holky na sebe nenechaly dlouho čekat. Erika byla jako ze škatulky a Lucie zvolila image bohyně, co zrovna sestoupila na Zemi. Najednou jsem se necítila dobře ani v tom černým svetru. A to ho mám fakt ráda. Možná proto ho mám už od šestý třídy. No co, přece se to nevyhodí.

Všechny jsme se shodly na tom, že jsme v takovým tom divným věku, kdy mají všichni okolo děti, svatbu, nebo děti a svatbu. My nemáme ani jedno, takže pěstujeme pokojový rostliny a nevím jak ostatní, ale já dokážu o svým fíkusu mluvit třeba hodinu. Já vím, je to jenom kytka, ale když on tak hezky roste. Jmenuje se Bedřich a za poslední týden má dva nový listy a taky...

Ono to není jen tak. Lucka mi vyprávěla o známých, kterým chcíplo všechno od kaktusu až po úplně debilní rostliny, který nepotřebujou vůbec nic. Tak jak je možný, že mají už rok a půl dítě?

S těma svatbama se taky roztrhl pytel. Asi tucet mých instagramových přátel zveřejnil za poslední týden fotky s popiskem- "svatbujeme". Rozumím tomu, že se někteří berou a jiní jim jdou na svatbu, ale co je proboha to svatbování? Co ti lidi přesně dělají? Není to nebezpečný? A dá se taky pohřbovat, absolventovat nebo narozeninovat?

Podtrženo, sečteno, svetr letěl do koše i s džínama. Příště se bude svátkovat, vánocovat a rozvodovat jedině v šatech. Věk, to je taky jenom číslo! A fíkusů je podle Wikipedie tisíc druhů...