27/09

V létě chci jet na tábor

jen když bude bez brambor.

Pojedu tam bez klobouku,

přečísnu se v rámci looku.

Ptala jsem se kamaráda, jestli jde k volbám. Prý ne. Tak jsem se ptala, proč. Prý, protože zjistil, že je jeho kandidát ve straně, kterou nemá rád. Tak jsem se zase ptala, proč. Prý, protože šéf té strany je strašněj vůl. Tak jsem mu oznámila, že ten vůl už té straně nešéfuje asi dva roky a rok už není dokonce ani v politice. Prý je to ale už jedno, už to tak má zaškatulkovaný a nehodlá to měnit.

Je to smutný, ale občas takto přemýšlím taky. Nesnáším lítací hmyz a ze všeho nejvíc se děsím motýlů. Vzít mě na motýlí farmu je pomsta srovnatelná s návštěvou výstavy lidských těl. Reakce by byla veskrze stejná. Začnu hysterčit a pak nejspíš omdlím. Celej život s tím bojuju, když sedím v létě na balkoně mezi kytkama. Jediný, co jsem kdy obdivovala, byli ti malí rozkošní kolibříci, kteří mi lítali pár centimetrů od hlavy. Jak může být ptáček tak úžasně malej?

Tak ten kolibřík je pěknej podvod! Před týdnem jsem si přečetla, že opravdoví kolibříci žijí jen v Americe a ti, co mi lítají u hlavy, jsou jen fejkoví a ve skutečnosti je to hmyz. Jo! Z čeledi lišajovitých. Já vím, fuj! Mám teď trochu dilema, jak se k tomu postavit, protože jsem je viděla na fotce a jsou fakt děsiví. Víc, než třeba bělásek nebo babočka. Taky se musím vyrovnat s tím, že celej můj dosavadní život byla jedna velká lež a klam. Na druhou stranu, roky spolu žijeme bok po boku a musím říct, že mi nikterak nenarušili můj osobní prostor. Proto jsem se rozhodla, že Dlouhozubku svízelovou budu respektovat a nebudu dělat vždycky jako vždycky.

Rádi děláme a myslíme jako vždycky. Tvrdíme ( i já), že všichni Asiati vypadají stejně, myslíme si, že jsou fitnessáci úplně blbí a taky je tady to o ponožkách v sandálech. Výsada Čechů? Fusky v sandálech se nosí po celým světě. Že ale jezdí Češi na dovolenou v nevkusných levných kloboucích a tleskají v letadle, to už nikdo neřekne.

Nebo, všimli jste si, že u sebe staří lidé nosí často hřebínek? Naši dědové ho mají v zadní kapse u kalhot, aby se "přečísli" při čekání u doktora nebo ve vlaku. Všichni to provádí tím samým pohybem oběma rukama, přičemž si tou volnou rukou uhlazují čerstvě "učísnutou" vlnu. Jestli jim ten hřebínek pomůže k vylepšení momentálního looku, to je vedlejší. Stejně to budou dělat dál a vždycky.

Včera jsem přišla domů a přistihla Martina, jak kouká na... Columba. Nemám ten seriál ráda. Od té doby, co jsem se narodila, tak ho ještě ani na chvilku nepřestali vysílat. Už i já vím, že se paní Columbová objevila celkem v pěti dílech. A vždycky jsem si myslela, že se na Columba dívají jen tři kategorie lidí. Lidi ve věku 80 plus, lidi, kteří za boha nemůžou najít ovladač od televize, a taky můj děda, kterej už viděl všechny díly asi patnáctkrát, ale proč kvůli tomu rušit každonedělní rutinu...

Celkově si myslím, že je Martin z těch svých filmů a dokumentů docela zblblej. Dneska jsem se ho ptala, jestli byl někdy na táboře. Prý, jestli mám na mysli pracovní nebo koncentrační? Ne, miláčku, letní, letní tábor! Tak tam taky nebyl. Jednou mu totiž jeho teta řekla, že jsou letní tábory na prd, protože se tam furt jen musí škrábat brambory. Když se ho pak před každým létem rodiče ptali, jestli chce na tábor, nechtěl, protože nechce škrábat brambory.

Přiznávám, taky jsem nebyla na letním táboře. Protože jsem byla podle rodičů rebel, co neuznává autority. I když takovej hudební tábor by nebyl marnej. Brambory jsem škrábala dneska k obědu a neutrpěla jsem žádnou újmu. Dokonce jsem viděla dva díly s paní Columbovou. Ale s tím kolibříkem furt nevím. Naštěstí mám čas to nechat do jara uzrát. Ale to už bude dávno po volbách...