27/10

Když nemáš dost odvahy,

nejezdi do Jihlavy.

Jsou věci, který chlapům prostě ženská nevysvětlí. Martin mě rád bere na výlety. Já mám výlety moc ráda, ale on je vždycky pojme jako překvapení. Možná proto, že překvapení naopak nesnáším. Nedokážu mu vysvětlit, že potřebuju mít aspoň hrubou představu, abych věděla, na co se těšit a co si vzít na sebe a s sebou. Prý je to ale úplně jedno, protože si navzdory svýmu narvanýmu šatníku stejně vezmu rifle a tenisky. Pořád mi vyčítá, že mám tolik krásných lodiček a chodím jak vagabund. Dneska jsem se rozhodla mu udělat radost a na další tajnej výlet si oblíkla síťovaný punčochy, obula kozačky nad kolena a v komodě vyhrabala výraznou rtěnku. Vzal mě do Iváně na výlov rybníka...

A to jsem si myslela, že je už ve věci překvapení poučen. Minulej týden se mě zeptal, jestli jsem někdy byla v Jihlavě. V Jihlavě ne, ale byla jsem pětkrát na Ukrajině. No jo, je ode mě hnusný takto hejtovat konkrétní město, ale léta praxe a práce s obyvateli Jihlavy mě přesvědčila, že v autobuse plným lidí poznáte jihlaváka. Má svetr oblečenej naruby.

Takže se jelo do Jihlavy na hokej. Měli jsme lístky, ale jenom v mobilu, což byl pro místní security neřešitelnej problém. Poslali nás na déšť, do nekonečný fronty na kasu. Když jsme přišli na řadu, pro slečnu na pokladně byly lístky v mobilu, počkejte si, neřešitelnej problém. Poslala nás na informace. Tam koukali divně a kupodivu moc nevěděli, co s tím. Napadlo mě, jestli už znají v Jihlavě mobily, nebo komunikují pomocí kelímků na šňůrce. 

Za několik desítek minut jsme se promočení a zoufalí dostali na místa a Martin mi slíbil, že mě do Jihlavy už nikdy nevezme. Podívala jsem se kolem na pyšný skandující dukláky a zeptala se ho, co by dělal, kdyby tam musel bydlet. Prý by si koupil permanentku na hokej a chodil by fandit...soupeřům. Po první třetině nám vyschlo, ale dlouho jsme nemohli najít výčep. Až pozorování místních nás dovedlo do uličky s nápisem WC, kde byl přímo mezi mužskou a dámskou částí stůl a pár naražených beček. Kelímky byly zálohovaný a měly potisk Dukly. No jasně, určitě je nikdo nevracel a doma si budoval propracovanou telefonní síť. Zatímco já jsem dál přemýšlela o své teorii komunikace, Martin se vzhledem k umístění bufetu zabýval ekologií a s ní spojenou a recyklací tělních tekutin. Záloha ne záloha, zatáhla jsem ho k automatu na limonádu. A Dukla to projela na plný čáře.

O Marsu a o Venuši toho bylo napsáno už víc než dost, stejně jako o tom, že ženský nemají orientaci a chlapi zase nechápou, že tahle kabelka se k těmto šatům stylově fakt nehodí. Martin se mi směje, že brečím u Bridget Jones. Já zas nechápu, jak může moje tyrkysový tričko nazvat zeleným. Přítel mé kamarádky Lucky si myslel, že všechny baby na světě mají svý dny zároveň a že název toho děje je podle měsíce. Musela mu vysvětlit, že jsme ženy, ne oceán. 

Stejně by to ale bez těch rozdílů byla nuda. Akorát ten výlet asi příště radši vyberu já. Jo, a taky se omlouvám Jihlavákům!