09/01
Ve třiceti studuju,
nad on-line běduju
Ještě by tak dobrý bylo
vědět, co je estribillo
Rozhodla jsem se, že si na starý kolena dodělám školu, abych nebyla úplnej nevzdělanec a až jednou budu kandidovat do sněmovny, aby na volebním lístku nebylo za mým jménem prázdno nebo v závorce napsáno kurzívou má jenom gympl. Ani ministryně by ze mě být nemohla. A to jsem se tak třepala na finance, ačkoliv jim vůbec nerozumím... Takže jsem při práci a třiceti volnočasových aktivitách, ke kterým patří sledování Netflixu a zbylých 29 je jistá vznešeně pojmenovaná forma alkoholismu, naskočila do rozjetýho vlaku s názvem Univerzita.
A není to sranda v té době internetů. Na úvodní hodině konverzace mi řekli, že budeme vypracovávat úkoly v jakémsi programu, který si mám stáhnout. A studijní materiály pak najdu on-line na stránkách, kam se jen přihlásím pod číslem a heslem, který mi někam poslali a zažádám elektronicky o přidání do studijní skupiny, kam mě následně vyučující přidá. No, mít jen maturitu přece není zase taková ostuda.
Už od prvního týdne jsem se rozhodla, že to budu brát svědomitě. Každej den po práci jsem otevřela notebook a průměrně hodinu až tři se věnovala škole. A začalo to nést svoje ovoce. Po devíti dnech se mi podařilo najít ten program k instalaci a za další týden jsem zvládla ho nainstalovat, přestože jsem to dělala natřikrát. Jestli to tak dobře půjde dál, do zkouškovýho se mi podaří nabourat i do té on-line studijní skupiny a zjistit, co se mám vlastně učit na zkoušky.
V polovině semestru mi přišel e-mail od vyučující, že jsem neodevzdala už pět úkolů a že mě bez nich nepustí ke zkoušce. Nechápala jsem, kde je chyba. V termínech jsem docela svědomitá. Otevřela jsem svou oblíbenou, natřikrát nainstalovanou aplikaci a po probdělé noci zjistila, že nestačí úkol nahrát, přeformátovat do jiné podoby dokumentu, načíst do aplikace a potvrdit. Musíte ještě pomačkat další čtyři tlačítka, být si opravdu jisti, že úkol chcete odevzdat, ano, skutečně jisti, že tak chcete učinit a ano, jste si vědomi, že to pak už nelze vrátit zpět. Pak už to jen potvrdíte. Připadala jsem si v ten moment jako v Armagedonu a byly to fakt nervy. Ještě, že mi nedal nikdo na starosti velký červený tlačítko.
Cestou na zkoušky jsem se potkala ve vlaku se spolužačkou. Stěžovala jsem si, že v jednom předmětu nebyly žádný studijní materiály, tak jsem se nic neučila. Ona vytáhla sešit o sto stranách. Prý tam byly tři učebnice v PDF. Aha, nevadí. Už tak je úspěch, že jsem se stala hrdým členem studijní skupiny on-line. Bylo to někdy ke konci semestru. Pevně doufám, že mi na konci studia k diplomu ze španělštiny přidají i diplom ze samostudia počítačových technologií.
Po příjezdu na fakultu jsem otevřela batoh a vyhrabala z něj osm propisek, tři zvýrazňovače a obyčejnou tužku bez ořezávátka. Ostatní vytáhli notebooky. Cítila jsem se jako Mr. Bean. Zkouška i bez učení probíhala poměrně dobře. Pak jsem narazila na výraz kterej jsme měli popsat. Estribillo. Nemám páru, co je zatracený estribillo, ale zní to jako zdrobnělina od esrtibo, takže to bude nějaká malinká debilovina, kterou jsem třicet let svýho života nepotřebovala umět říct španělsky. Probírala jsem si v hlavě, jaký témata jsem viděla v tom chytrým sešitě ve vlaku a pak mi to docvaklo...
Je to ořezávátko! Jala jsem se vysvětlování. Přece jenom musím dokázat, že i bez učení oplývám bohatou slovní zásobou ve španělském jazyce a to debilní ořezávátko jsem popsala asi na půl stránky s tím nejvyšším citem pro estetičnost. Myslím, že sofistikovanější a bohatší charakteristiku ořezávátka ta paní docentka nikdy neviděla. Ba co víc, nic takovýho by nedal ani Marek Eben nebo Pavel Zedníček v době největší slávy Kufru! Z učebny jsem vyšla s hlavou vztyčenou. Jo a estribillo je v překladu refrén písničky.
Takže jsem čekala na hodnocení svých snah a probdělých nocí a nervózně trhala propiskám takový ty věci, co jsou na nich navíc...
Přišly výsledky! Jsou k dispozici on-line.
Jakýže mám to heslo?